Nastává doba hladu aneb za vším hledej ženu

(původně noname)

© Doktor

Čím víc se blíží doba oběda, tím víc cejtím, jak se ve mě bouří eště ten včerejší. Takhle mě podfouknout. Vůbec jsem neměl dát na jeho přesvědčování, že plně odpovídá objednávce, měl jsem prostě věřit svýmu čichu. Že byla zkažená, to dneska už vim víc jak stoprocentně, vy byste to po noci strávený hledáním aspoň ňákýho prostředku na zlepšení zažívání věděli určitě taky. Kdyby aspoň svítil měsíc, abych si moh najít tu správnou zažívací bylinku, ale zrovna jako na potvoru byla tma jak v ranci.

... Né, to snad dovopravdy není pravda ! To už zas abych se stěhoval ?!?
- Z toho rozrušení se prostřední hlava přestala kontrolovat a odkrkla si až plamenný jazyk olízl protější skálu sotva pár stop od místa, kde stál on. Ne tak jako včera - biřic, narychlo si upravující poklopec s tím záhadným úsměvem, který tedy vážně znamenal “když ji sežere, tak se to stará nikdy nedozví”. (A ten drzoun celou dobu tvrdil, že je to škodolibý úsměv, protože jeho rodina s její rodinou už strašně dlouho nemluví, dělaj si naschvály, a že si nedokáže představit nic, čím by je teď mohli trumfnout, takže budou muset uznat porážku a jeho třem synům tak nastanou zlatý časy. - No, vo zlatých časech svobodných mužů ve vyjedených oblastech bych si zas moc iluzí nedělal, mnohokrát se mi doneslo, jak byli nuceni radikálně změnit svý hodnotový žebříčky, údajně jen nejstarší synové velmi zámožnejch statkářů mohli tajně doufat, že na ně zbyde nějaká ta vysloužilá poběhlice; a že se u takovýchto “dam” značně prodloužila doba aktivní služby je snad jasný ... )

Ne, dneska tam opravdu nepostával schvácenej břichatej tatík
s halapartnou a na trakaři naloženým uzlíkem žrádla, teď se tam tyčil statnej junák třímající v levici štít a v pravičce meč. To může znamenat jen jedno - už jsem se zase prožral až na hrad !! Vždyť tu nejsem zas tak dlouho, to teda ve zdejším království nevládne moc upjatá morálka. Nebo že by je napad ten podraz jako tenkrát tamty v Sodomě ?? - Celý vysmátý mě přišli oznámit “milej draku, v táhle zemi už nemáš co žrát, v noci na dnešek jsme všechny neposkrvněný zprznili”, jeden dokonce říká “byla to fuška, sám nemožu pomalu chodit, to víš, pět cér, ale s tou néstarší ně pomoh sousedu Francek, šak za ní sténak už dobu dolízal”. Ty mě tenkrát namíchli, ale stejně si moc nepomohli - to tak, já jim pěkně vynadám pak zamávám křídlama a do roka (a za to vám ručím !) bude taková nouze vo žrádlo všude, né ?! Novinky se šířej strašně rychle, to je třeba zarazit hned na počátku. Tvářili se dost překvapeně, když jsem bez reptání vodletěl, ale eště překvapenějc, když se ohnivej kruh kolem začal zužovat. Popel holt nemluví ...

No stejně to vynes ňákej vandrovník, co požádal vo nocleh ve vosamělý chalupě někde v příhraničních horách. Prej právě když přicházel, zaslech ochraptělýho královskýho trubadůra, skoro už jen šeptajícího slova vyhlášky mluvící o “v zájmu říše prováděné konfiskaci nejcennějšího majetku čistých pannen - jejich poctivosti”. Neuposlechnutí se mělo trestat smrtí (blíže neurčenou, ale holt asi ne sežráním...). Až u skromné večeře zjistil vandrovník, že nocuje u vdovy a její tři nehezký dcery musí někomu odevzdat konfiskát.
Z chalupy zbaběle uprchnul nad ránem, krátce poté co se mu konečně podařilo jednu z dívek přesvědčit o tom, že je opravdu vyloučeno, aby po třetím kole byla ještě pannou. Jeho nervy nevydržely, když se ho (snad eště šerednější) matka pokoušela vlákat k sobě do světnice s odůvodněním, že také potřebuje zbavit panenství. (Zajímavostí je, že prej ho příští zimu našli zmrzlýho, a to proto, že zásadně odmítal spát tam, kde by musel bejt přes noc v jedný usedlosti společně
s dívkou či ženou starší osmi let, a občas prostě nic vhodnýho nenalez.)

No ale protože posláním vandrovního je nosit zprávy, prokázal mi vlastně nakonec báječnou službu - vyzradil sice jak mě chtěli přechytračit, ale dodal k tomu taky vždycky způsob mý pomsty, takže nevěřím, že by se někdo někdy eště pokoušel se mnou takovýmhle způsobem vyběhnout. Ba ne, tenhle rytíř sem přijel opravdu bránit život poslední poctivé dívky v zemi, podle tradice vždy dcery královské. No, bejt to tak ňáká jiná, nechal bych si ji naservírovat až zejtra, ale takhle se asi budu muset přemoct a aspoň kousek vokoštovat, takový vzácný žrádlo se prostě nevodmítá, mohlo by se urazit. Zkusim si trošku dodat chuti, nic tak nepodpoří apetýt, než vůně pěkně vyzrálýho, ale přitom eště nezkaženýho žrádýlka.

... Ale jak to ?!? Co to má sakra znamenat ?! No to už je moc - princezna se snad radši šla dát sežrat, než by tatíčkovi přiznala, že zklamala jeho důvěru ! Kdo to má vydržet. A já blbec si eště pořádně nasál. To je strašný. Asi to ta prostřední nevydrží, nojo, už se sklání k zemi - ta včerejší musí vážně ven.

... Hej !!! Kruci, co si myslíš, že děláš - to je moje hlavaúú !!! ... Tyyy !!!! Tohle si vodskáčeš ! Á, už to mám, pocákám tě krví, to bude švanda.

Nelíbí, co ?!? A to eště nevíš, že na vzduchu za chvíli ztvrdne na kámen - to mě dělá kvůli takovejmhle hračičkům s mečem, báječně to staví krvácení. Ale počkat, počkat, to není jen krev ... Nojo, hmm, holt už to bylo na cestě, s tím se nedá nic dělat. Smůla, zdejší kraj prostě nebude proslulej zkamenělým rytířem, ale bizardně rozleptanou skálou naproti vchodu do jeskyně nazývaný nejspíš “Dračí brloh”. ... - Kruci, nedělej kravál, co tak řveš, zatím z tebe jen vodpadává kůže, bude hůř.

... A jaj, sličná princezna ráčila nevnímat vychovatelku mluvící
o společenské nepřípustnosti poskytování soucitných pohlazení rozpadajícím se rytířům...

- Tak snad abych je tu ponechal jejich starostem, radši už poletím - rána už zatvrdla, žrádlo evidentně došlo, a navíc, nerad bych tu do něčeho šláp.....